Co znamená být trestně odpovědný? Jaké jsou podmínky trestní odpovědnosti a kdy může zaniknout například promlčením? V článku zjistíte vše podstatné, včetně různých příkladů.
Obsah
Co to je trestní odpovědnost
Pojem trestní odpovědnosti
Běžně odpovědností rozumíme povinnost nést následky za své jednání. Trestní odpovědnost znamená, že si pachatel ponese následky v podobě trestu za spáchaný trestný čin. Základem trestní odpovědnosti je tedy trestný čin. Bez trestného činu není ani trestní odpovědnost.
Pokud se pachatel dopustí trestného činu a jsou splněny podmínky pro trestní odpovědnost, nemusí to však ještě znamenat, že pachatel skončí před soudem. Trestný čin totiž nemusí vyjít najevo nebo pachatel nemusí být odhalen.
Subsidiarita trestní represe a princip ultima ratio
Při posuzování trestní odpovědnosti je také velmi důležitá základní zásada trestního práva – že trestní odpovědnost lze uplatnit jen v případech společensky škodlivých, pokud nepostačuje odpovědnost podle jiných předpisů.
Příklad: Nájemce poškodí vybavení bytu pronajímatele. Pronajímatel by se měl nejdříve svých práv domáhat podáním žaloby proti nájemci na náhradu škody podle občanského zákoníku, a ne trestním oznámením podle trestního práva. To by mělo být podáno až v případě, kdy ostatní prostředky k ochraně práva selžou.
Jinými slovy, trestněprávní řešení je nejkrajnější prostředek k ochraně právního řádu a nesmí být zneužíváno pro tzv. bagatelní delikty.
Příklad: Odcizení věci v hodnotě 1 000 Kč bude posuzováno jako přestupek, a nikoliv jako trestný čin krádeže.
Podmínky trestní odpovědnosti (věk, příčetnost, zavinění)
Spáchání trestného činu
Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu. Tedy protiprávního činu, který trestní zákon označuje za trestný. Pachatel může být trestně odpovědný jen za trestný čin, který vyjmenovává trestní zákoník. Ty definuje ve zvláštní části pod konkrétními paragrafy (např. trestný čin vražda je upraven v § 140, krádež v § 205, znásilnění v § 185).
Dovršení věku pro trestní odpovědnost
Věkovou hranicí pro trestní odpovědnost je 15 let. Trestně odpovědný tedy není ten, kdo v době spáchání trestného činu nedovršil 15 let. Pokud osoba dovršila věk 15 let, ale nepřekročila 18. rok svého věku, nazývá se mladistvým. Trestní odpovědnost mladistvých upravuje zvláštní právní předpis zákon o soudnictví ve věcech mládeže, který od trestní odpovědnosti dospělých stanoví specifické odchylky.
Příčetnost
Trestně odpovědný není rovněž ten, kdo v době spáchání trestného činu trpěl duševní poruchou, pro kterou nebyl schopen rozpoznat protiprávnost svého činu nebo ovládnout své jednání. Pro mladistvého navíc platí, že není trestně odpovědný také v případě, kdy nedokázal rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost nebo ovládnout své jednání v důsledku své nedostatečné rozumové a mravní vyspělosti.
Příklad: Za duševní poruchu můžeme považovat syndrom patologického hráčství (gamblerství). Naopak stav vyvolaný patologickou opilostí duševní poruchou nutně být nemusí, pokud se pachatel do stavu opilosti přivedl úmyslně za účelem spáchat trestný čin (tzv. opil se na kuráž).
Duševní poruchu posuzuje znalec z oboru psychiatrie, u mladistvých se přibírají znalci dva – jeden se specializací na dětskou psychiatrii, druhý na dětskou psychologii.
Zavinění
Trestní právo stojí na odpovědnosti za zavinění – bez zavinění není trestného činu ani trestu (nullum crimen sine culpa). Tato zásada znamená, že pachatel musí všechny trestné činy, které spáchal, zavinit zásadně úmyslně (úmysl přímý nebo úmysl nepřímý) pokud trestní zákoník nestanoví, že postačí zavinění z nedbalosti (nedbalost vědomá nebo nedbalost nevědomá). Jedná se o tzv. subjektivní odpovědnost, která na rozdíl od odpovědnosti objektivní (kterou známe např. u odpovědnosti státu za nezákonné trestní stíhání) vyžaduje tzv. zavinění.
Trestní odpovědnost – promlčení
Zánik trestní odpovědnosti promlčením
Jednou z možností, jak způsobit zánik trestní odpovědnosti, je promlčení trestného činu, který byl spáchán. Promlčecí lhůta se liší v závislosti od závažnosti spáchaného trestného činu a je v rozmezí od 30 let (u nejzávažnějších trestných činů) do 3 let (nejméně závažné trestné činy).
Promlčecí lhůty v trestním zákoníku
Promlčecí lhůty upravuje § 34 trestního zákoníku takto:
| Trestný čin, za který trestní zákon dovoluje uložení výjimečného trestu, a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle jiného právního předpisu. | 30 let |
| Činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let. | 15 let |
| Činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let. | 10 let |
| Činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta. | 5 let |
| Ostatní trestné činy. | 3 roky |
Výluky z trestní odpovědnosti
Krajní nouze
Jedním z případů, kdy se jedná o tzv. okolnost vylučující protiprávnost, je případ tzv. krajní nouze. Jedná se o výjimku, kdy se pachatel jednající v krajní nouzi zdánlivě dopouští trestného činu, ale o trestný čin se nejedná, neboť jeho jednání není protiprávní. Jednání v krajní nouzi znamená to, že odvracíte přímo hrozící nebezpečí a za toto jednání nejste trestně odpovědný.
Příklad: Řidič motorového vozidla jel v podnapilém stavu s vozidlem jenom proto, aby po dopravní nehodě zachránil zraněného účastníka dopravní nehody, kterému nebylo možno poskytnout okamžitou lékařskou pomoc. Takové jednání řidiče může být považováno za jednání v krajní nouzi.
Nutná obrana
Nutná obrana znamená, že odvracíte přímo hrozící nebo trvající útok a tato nutná obrana není zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Také nutná obrana není trestným činem a nezakládá trestní odpovědnost. Na rozdíl od krajní nouze neodvracíte přímo hrozící nebezpečí vyvolané např. přírodní katastrofou (povodeň, požár), ale útok, který je vyvolaný jednáním nebo opomenutím konkrétní osoby.
Příklad: Zloděj při vyloupení obchodu použil proti prodavači nůž, kterým ho chtěl bodnout. Prodavač zloději vyrazil nůž z ruky kovovou tyčí, ale způsobil mu při tom tříštivou zlomeninu pravé ruky. Takové jednání prodavače bude považováno za nutnou obranu a prodavač nebude trestně odpovědný.
Trestní odpovědnost mladistvých
Mezi zvláštní případ trestní odpovědnosti patří trestní odpovědnost mladistvých, tedy osob, které jsou ve věku nezletilých, tj. mezi 15–18 lety. Trestné činy mladistvých se nazývají provinění a lze za ně uložit tzv. opatření. Opatření mohou být výchovná, ochranná a trestní. Trestní odpovědnost nezletilých mladistvých je upravena ve zvláštním předpise – v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže.
Podmínky trestní odpovědnosti mladistvých
Podmínkou trestní odpovědnosti mladistvých je kromě věku od 15 do 18 let a příčetnosti také rozumová a mravní vyspělost. Mladistvý není trestně odpovědný tehdy, nemohl-li rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost nebo ovládnout své jednání v důsledku své nedostatečné rozumové a mravní vyspělosti.
Odchylky trestní odpovědnosti nezletilých od běžného trestního řízení
- Specializace – Trestní odpovědnost nezletilých posuzuje specializovaný trestní senát soudu pro mládež.
- Orgány činné v trestním řízení – Ty postupují vždy ve spolupráci s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a s Probační a mediační službou (PMS).
- Informace – V řízení s mladistvým se nesmí jakýmkoli způsobem zveřejnit informace, ve kterých je uvedeno jméno a příjmení mladistvého nebo informace, které by umožnily mladistvého identifikovat.
- Vazba – Vzít do vazby lze mladistvého jen ve výjimečných případech a doba vazby je také výrazně omezena – může trvat maximálně 6 měsíců u nejzávažnějších provinění a může být prodloužena maximálně o dalších 6 měsíců (v ostatních případech může vazba trvat 2 měsíce a lze ji prodloužit o další 2 měsíce).
- Trestní sazby – Pokud je mladistvému ukládán trest odnětí svobody, snižuje se trestní sazba stanovená v trestním zákoníku na polovinu ( 1 až 5 let s možností výjimečného trestního opatření, které činí 5 až 10 let odnětí svobody).
- Věznice – Mladistvý vykonává trest odnětí svobody ve věznici odděleně od dospělých pachatelů.
Nutná obhajoba mladistvého
V řízení proti mladistvému jsou rozšířeny důvody nutné obhajoby, tzv. ex offo advokát, přičemž mladistvý musí mít obhájce:
- a)od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit,
- b)ve vykonávacím řízení, rozhoduje-li soud pro mládež ve veřejném zasedání, nebo
- c)v řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, rozhoduje-li soud pro mládež ve veřejném zasedání,
a to do dovršení 18 let věku.
Místo obhájce, který je vašemu dítěti ustanoven, můžete zvolit advokáta na plnou moc vy nebo si jej může zvolit přímo vaše dítě jakožto obviněný mladistvý. Nebojte se tedy oslovit zkušeného advokáta i v tomto případě.
Promlčení trestní odpovědnosti u mladistvých
Promlčecí lhůty jsou upraveny v § 8 zákona o soudnictví ve věcech mládeže odchylně od trestního zákoníku takto:
| Provinění, na které trestní zákoník stanoví výjimečný trest. | 10 let |
| Činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let. | 5 let |
| Ostatní provinění. | 3 roky |
Příklady trestní odpovědnosti
Trestní odpovědnost zaměstnance
Podle trestního práva může být postižen také zaměstnanec, a to například v situaci, kdy mu je ze strany zaměstnavatele svěřen finanční obnos (platí typicky pro pozici pokladního v obchodě) nebo jiná majetková hodnota (například automobil u řidiče) a dojde k defraudaci. V takovém případě může být zaměstnanec trestně odpovědný za zpronevěru, případně pro podvod.
Trestní odpovědnost ve zdravotnictví
Trestní odpovědnost ve zdravotnictví zahrnuje potenciálně dvě skupiny osob – zdravotnické pracovníky jako fyzické osoby (lékaře, zdravotní sestry, farmaceuty) a právnické osoby poskytující zdravotní služby (nemocnice).
Trestní odpovědnost může být založena například nesprávně stanovenou diagnózou a špatnou (pozdní) reakcí lékaře na zhoršující se stav pacienta. Také může jít o jednání sestry, která během služby na lůžkovém oddělení bude ignorovat tísňovou signalizaci pacienta, ač ví, že to pravděpodobně může znamenat život ohrožující stav, spoléhajíc na to, že než dopije kávu, nic se nestane.
Trestní odpovědnost ve sportu
V minulosti dovodily soudy také trestní odpovědnost sportovců ve sportu (například u fotbalistů nebo lyžařů), pokud tito sportovci nedodrželi prevenční opatření (počínat si při výkonu sportu obezřetně), nedodrželi sportovní pravidla a současně jejich jednání naplnilo skutkovou podstatu některého trestného činu včetně zavinění.
Příklad: V roce 2008 srazil 19letý lyžař (vyškolený instruktor lyžování) ve svém volnu při večerním lyžování 7letou lyžařku a způsobil jí těžké zranění v podobě poškození sleziny, která jí musela být odoperována. Lyžařka sjížděla šikmo svahem volnou jízdou v doprovodu svého otce, který se pohyboval za dcerou s odstupem několika metrů a jistil ji tak zezadu. Instruktor ji přehlédl a dívku srazil. Lyžař byl uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen.
Trestní odpovědnost účetních
Trestní odpovědnost účetních (externích účetních poskytující službu vedení účetnictví) může nastat například tehdy, pokud vedou účetnictví ve firmě nedbale. V praxi se jedná o případy, kdy externí účetní nepředal(a) firmě, kde vedl(a) účetnictví, účetní dokumentaci, a to ani po jejich několikáté výzvě. V důsledku této liknavosti byla firmě udělena pokuta za pozdní podání daňového přiznání a doměřeny úroky z prodlení za úhradu daňových povinností.
V tomto konkrétním případě byl účetní uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.
Trestní odpovědnost úředníků
Trestní právo zná také trestní odpovědnost úředníků neboli úředních osob (dříve veřejných činitelů). Jedná se o trestné činy, které spáchá úředník při výkonu své činnosti v souvislosti se svým postavením úřední osoby.
Za úřední osobu trestní zákoník považuje například soudce, státního zástupce, prezidenta, strážníka obecní policie, policistu, ale také notáře či soudního exekutora při výkonu jejich činnosti, pokud úřední osoba plní úkoly státu a používá při tom svěřenou pravomoc.
Úředník může být trestně odpovědný, pokud se dopustí trestného činu například zneužití pravomoci úřední osoby nebo trestných činů souvisejících s úplatkářstvím či veřejnými zakázkami.
Příklad: Starosta obce sám úmyslně uzavře kupní smlouvu na nemovitost, aniž o ní předtím rozhodlo zastupitelstvo obce, přestože tato záležitost spadá do pravomoci tohoto orgánu.
Příklad: Soudce požadoval od obviněného úplatek 10 milionů za to, že pro něj zařídí nižší trest.
V minulosti jste mohli zaznamenat trestní stíhání úředníků například v kauze Opencard.
Trestní odpovědnost právnických osob
Trestní odpovědnost právnických osob byla zavedena od 1. ledna 2012 zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Až dosud se vycházelo z principu individuální odpovědnosti konkrétního člověka – pachatele. S účinností zákona o trestní odpovědnosti právnických osob však mohou být trestně odpovědné také právnické osoby (obchodní společnosti, spolky, nadace atd.). Více k tomuto tématu se dočtete v článku Trestní odpovědnost právnických osob.
